Ztracené sny - 6

20. března 2016 v 15:18 | Mailin |  Pojďme se proletět, příteli
-Je to absolutně neuvěřitelné, ale je to tu :D Tuhle povídku jsem hlavně dlouho nepřidávala kvůli tomu, že se mi z neznámých důvodů poškodil soubor a já přišla o docela dost velkou část a obvykle pak nejsem schopna ji znovu dopisovat. Hlavně jsem si taky myslela, že tohle už jsem přidala a tak jsem se teď docrcala s dalším, takže ten nejlépe přidám do týdne.
Jinak na blog nemám takřka pomyšlení, když nepočítám nudné přednášky dvouhodinovky dějin, co máme dvakrát do týdne. Téměř doslova jsem se zavrtala do školy a jen kreslím a kreslím a kreslím a pořád dokola do zblbnutí, protože minule jsem všechno dělala na poslední chvíli jako blbec a flákala se po celý rok a teď to chci mít nejlépe naopak... :D Nemůžu uvěřit, že už jsme skoro v půlce semestru. Žiji stále v domnění, že před chvilkou začal...
Jinak se za tak dlouhou mezeru hrozně moc a moc omlouvám. Určitě to má docela ošklivý dopad no...-

Stovky dračích těl se přilepilo na masivní skálu. Město bylo nedaleko skal a jeskyní. Bylo to pro ně teď výhodné. I úspěšně se jim podařilo zlikvidovat hlídky na skalách. Byli to jen lidé bez draků. Sasuke seskočil z Maruse a společně s dalšími se po skále doplazilo až k místu, kde viděli na jejich cíl. Město bylo malé. Zato ale pevné. Žádní draci. Jen vojáci, kteří čekali na daně, aby se pak mohli odvézt do hlavního města.


,,Tohle bude snadné," zavrčel vedle něj vůdce hromového kmene a spokojeně si pohladil husté vousy. Vedle Sasukeho leželi ještě další dva. Ti už nebyli až tak statní, ale rozhodně byli starší než Sasuke. Jednomu mohlo být tak třicet a druhému čtyřicet. Vůdce mořského klanu a vůdce klanu Blyštivých jezer.
,,Myslím, že můžeme zahájit útok. Už dlouho tam nikdo neútočil. Nemají důvod dávat si na něco pozor. Sasuke kývnul, ale nespouštěl oči z města. Pak se začal sesouvat postupně dolů až k Marusovi. Ostatní ho začali následovat.
,,Bereme si zem," navrhl vůdce Hromového klanu. ,,Myslím, že máme nejvíce bojovníků bez draků. Můžou čistit spodek..."
,,Nejspíš to budeme dělat všichni..." řekl vůdce Blyštivých jezer a otočil se na Sasukeho. Když mu na to nic neřekl, rozhodl se sám. ,,Půjde s vámi ještě Mořský klan a já se Sasukeho klanem zůstaneme ve vzduchu. Pošleme vám ale naše, kteří také nemají draky.

,,Je tu nuda..." Seděli u ohně a koukali na pečící se prase. Voják, který to řekl, znuděně vyřezával ženskou postavičku ze dřeva svým nožem.
,,Zítra je výměna. Vracíme se do Suny. To by tě mohlo docela těšit," řekl mu jeho společník.
,,Jo, už se nemůžu dočkat. Moje holka snad taky ne. Jsem tu dva měsíce. Jen doufám, že mi byla věrná."
,,Ale prosím tě..." Druhý voják mávnul rukou a natáhl se do zadupané trávy.
,,Já se těším na svou holčičku," usmál se do vzduchu.
,,Měl by jsi zrušit tyhle směny tady. Komu ji pak budeš dávat, až její babička umře."
,,Prej bych se měl znovu oženit, ale bojím se, že už si nesednou. Je jí sice deset, ale je tak moc vybíravá ohledně lidí..." Celá skupinka okolo ohně se rozesmála.
,,To já hodlám všechno už utratit v bordelu! Dva měsíce bez ženský... Kdo to má vydržet??" Znovu se všichni rozesmáli. ,,Ale výdělky jsou tu pěkný, to musíte uznat. Čas od času nějaký příplatek od lidí... To se pak má člověk lépe než král!" Pak ale všichni zmlkli. Neměli by takhle mluvit. Je to nebezpečné. Co kdyby tu byl práskač. Mohl by to říct někomu z velení a za to jsou vysoké odměny a pak také nehezké tresty. Bylo pravé poledne a stejně takové náhlé ticho.
,,No hlavně že je to už zítra," skončil to ten, který se rozmohl nad veřejnými domy. I tak už nebyla tak uvolněná atmosféra jako dřív. Náhle si jeden všiml, jak k nim běží jeden z nich a zběsile mává rukama. Panikařil.
,,Co to je?" zeptal se jeden u ohně a více natáhl krk, aby na něj viděl a slyšel co křičí. Náhle se z pod kopce vynořilo obří dračí tělo a letělo na toho, kdo k nim běžel. Všichni vykřikli hrůzou, když ukázal své dlouhé zuby a chňapl po prchajícím muži a vytáhl ho do výšky. Pak ho s jekotem vyhodil a skončil mu v krku.
,,Útočí na nás!" ozvalo se odněkud a roznesla se panika. Vzali se tu odnikud. Náhle spoustu draků létalo všude možně.
Ti u ohně se rychle postavili a běželi pro své zbraně, které nechali ležet několik metrů od nich. Zastavili se, když před nimi stálo několik lidí jiného oblečení a pomalovanými obličeji.
,,Ahoj," usmál se na ně protivník. Muži se okamžitě rozutekli, protože na jejich zbraních stáli dračí bojovníci.
,,To je teda královská armáda..." zašklebila se žena, která koukala, jak prchají a vytáhla luk. Zamířila na jednoho z nich a pustila šíp. Ozvalo se jen v dálce heknutí a tělo jednoho muže dopadlo na zem. Když se rozhlédli, všimli si, že už se obránci vzpamatovali a začínají se bránit. Ozvala se první rána z děla a řev. První mrtvý drak slétl k zemi s provrtaným hrudníkem od těžké střely.

,,Marusi, ty věže!" vykřikl Sasuke.
,,Je tam dřevo!. Ty věže mě neudrží..." zavrčel Marus a vyhnul se jedné z těch smrtelných kovových střel.
,,Postarám se o to!" Marus vylétl k vysokým útlým věžím a zařval. Obránci se skrčili před jeho tělem, které prolétlo jen pár metrů nad nimi. Náhle se mezi nimi objevil protivník.
,,Zabijte ho!" vykřikl někdo. Sasuke uhnul před první ranou mečem a odkopl protivníka. Pak vyskočil na úzkou kamennou zítku a vyskočil, aby ho nesekli mečem. Pak proťal jednomu skrz na skrz lebku. Ozvalo se nechutné křupnutí, když vytáhl meč. Pak skočil na jednoho před ním a dopadl mu na hruď a vyrazil mu tak dech, když dopadli na kámen. Prorazil hrudník a uskočil před další ranou.
,,Ty zmetku!" křičel jeden z posledních dvou protivníků a sekl po něm mečem. Vykryl to, ale soupeř byl až moc silný a meče po sobě sjeli. Rychle uskočil vzad a vykryl ránu toho druhého. Stáli všichni tři naproti sobě a kroužili jako supi. Sasuke každého přeměřil. Jeden byl silný a jeden obratný. Náhle ale oboum kdosi prorazil břicho naráz. Oba s výrazem překvapení dopadli na zem. Nikdo za nimi nebyl. Sasuke se podíval víc do dálky. Sai byl na druhé věži a ruce byli napřaženy, jak vyhodil dvě čepele. Vděčně na něj kývnul a vrhl se k poklopu, aby sem už další nemohl a zatarasil ho i dělem, které se mu podařilo s menším Marusovým žďuchnutím posunout. Bylo těžké, ale bylo na kolech a tak se dalo dostrkat. Pak vyběhl na malé hradby a hvízdl. Seskočil a dopadl do černé srsti.
,,Jsou bez věží," oznámil už o něco spokojeněji. Podíval se dolů. Bylo to tak rychlé. Několik draků spalovali poslední vojáky. V dálce si všimnul, jak prchá několik dalších.
,,Mám je sežrat?" zavrčel Marus a slétl jejich směrem.
,,Nech je." Sasuke zakroutil hlavou. ,,Už nejsou hrozba a Gaara by se o tomhle tak či tak dozvěděl. Možná do Suny ani nepotáhnou. Určitě se bojí, že je ztrestají za dezertérii." Marus se otočil a letěl zpátky, kde přistál mezi ostatními skandujícími draky a lidmi.
,,To bylo až příliš lehké," postěžoval si vůdce Hromového klanu a něčí košilí si otíral zkrvavený meč. ,,Těla bych spálil, ať se na to nemusíme dál koukat. A krom toho... Nemoce," dodal ještě rychleji a strčil meč do pochvy. Sasuke zamyšleně kýval hlavou. Pak se zarazil nad věcí, co mu ležela u nohou. Opatrně se pro to sehl a otočil na sebe. Byla to vyřezávaná soška ženy. Třeba by se to líbilo Sakuře. Nemají ve stanu skoro žádné ozdoby. Podíval se okolo sebe na nadšené válečníky a válečnice a draky. Všichni vypadali veseleji, až na ty, kteří tady někoho ztratili, ty byli u mrtvol svých bližních a oplakávali. Všechno ho tak náhle posílilo. Ten elán, který se tu najednou tak objevil. Všichni mluvili o tom, že třeba opravdu nastal čas pro změnu a že je konec těm honbám na jejich lid. Kývl na pár lidí, aby k němu přišli.
,,Najděte přeživší a dotáhněte je sem. Nezabíjet prozatím." Skupinka se okamžitě dala do pohybu a zmizela prohledávat okolí.
Náhle ale někdo vykřikl.
,,To je Sasukeho manželka!" Všichni se otočili na to místo, kam jeden ukazoval. Nad skalami vzlétl malý bílý drak s růžovláskou na zádech. Derja a Sakura. Sasuke chtěl začít nadávat, co tu dělá, ale pak si všiml jedné věci. Derja měl na některých místech ohořelou srst a trochu se z něj kouřilo.
,,Co to..." Marus neváhal a letěl vstříc jim vstříc. Derja vypadal udýchaně a zdevastovaně. Jeho let byl vrávoravý. Sakura se pořád dívala za sebe a na zádech jí plandal sežehlý plášť. Náhle se nad skalami objevili další dva. Ti, co jí dělali doprovod.
,,Marusi! Pomoc!" vykřikla Sakura, když je spatřila a dál prosila Derju, ať přidá. Marus okamžitě vystřelil před ně, kde zůstal. Vznášel se ve vzduchu a co nejvíce máchal s roztaženými křídly a syčel. Derja letěl dál k ostatním. Dva pronásledovatelé se zastavili. Marus zařval a vystřelil jejich směrem rudý plamen, aby pochopili jeho úmysly. Chvilku na sebe zírali a syčeli na sebe. Zůstali ale asi na vzdálenost sta metrů.
Pak se znenadání otočili a zmizeli tam, odkud přilétli.
Derja znaveně a doslova dopadl na zem. Sakura s výkřikem mu přepadla přes hlavu a spadla vedle něj. Sasuke se k ní okamžitě vrhl a postavil jí na nohy, které se jí klepaly, takže mu spíš visela v sevření.
,,Co se stalo??" vyjel na ni rychle a otočil na sebe na ostatní, kteří se na ně lepili a chtěli vědět, co se stalo. Sakura křečovitě svírala chladný kov brnění na jeho ramenou a vyděšeně se dívala okolo sebe.
,,Už jsi v bezpečí," uklidňoval ji Sasuke. ,,Ale co se stalo?" Pomalu se nadechla a podívala se za sebe, jako kdyby nemohla uvěřit tomu, že už ji nikdo nepronásleduje.
,,Ti... Ti dva co letěli se mnou, byli v tom... V tom prokletí co má prý Naruto... Měli zamalované části kolem očí, aby to nebylo tolik poznat a čekali, dokud od vás nebudeme dostatečně daleko... Derja si toho všimnul a podařilo se nám mít náskok a doufali, že vás doženeme, ale už jste byli pryč, ale Derja věděl, kde je Svit a tak letěl sem... Několikrát nás dohnali a Derja se snažil, jak mohl... Sežehli nás několikrát ohněm, ale mířili hlavně na něho... Dokonce ho i několikrát kousli, ale teď před Svitem se mu podařilo je znovu na chvilku ochromit... Kdyby se mu to nepovedlo, tak by nás už dostali..." Sakura Zavzlykala. ,,Prosím, ať se medikové postarají o Derju...." zaprosila a setřela první slzy na obličeji. ,,Tolik jsem se bála a byla vyděšená. Derju chtěli zabít a mě asi unést...." Sasuke ji pomalu objal a zabořil nos s úlevou do vlasů. Zavřel oči, jako kdyby ani nemohl věřit tomu, co se právě dozvěděl. Když je otevřel, sledoval, jak asi pět mediků se vrhlo k polomrtvému Derjovi a dívali se mu na jeho rány a čistili je. Derja dočista omdlel.
,,Zůstaneme pro dnešek tady, ano?" zašeptal a pohladil ji po vlasech. Pak se opatrně podíval po mrtvolách, které Sakura nejspíš ještě nezaregistrovala. Sakura kývnula. ,,Zavři oči. Odnesu tě někam, kde bude klid. O Derju se postarají..." Opatrně ji vzal do náruče a byl rád, že skutečně zavřela oči. Otočil se na ostatní.
,,Uklidit," řekl stručně a odnesl ji pryč z bojiště. Několik lidí šlo v přiměřené vzdálenosti společně s Marusem s nimi. Když dorazili na místo, kde nebylo na nic vidět. Marus si lehl a Sasuke Sakuru položil k jeho tělu, aby ji zahříval. Zamračeně se podíval na její zničený plášť. Všiml si, že i některé konce vlasů byly zčernalé od ohně. I její pravá ruka měla menší popáleniny po celé její délce. Mohli ji ublížit.... Sakura se vděčně zachumlala do Marusovi srsti.
,,Jsem ráda, že jste v pořádku," pošeptala trochu s úsměvem a otřela poslední slzy.
,,Hlavně, že tobě neublížili... Pohlídám tě." Sedl si vedle ni a opřel se o Marusův bok. Marus stočil hlavu tak, že ji měli před sebou a byli tak schovaní v jeho klubíčku.


-Jinak pro pochlubení, co dělám ve volném čase, když si hraju s photoshopem mimo školu...:D-

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sakura chan sakura chan | Web | 21. března 2016 v 19:12 | Reagovat

jeeeej! urobila si mi obrovskú radosť! Túto poviedku milujem! viem, aké je to blbé, keď sa ti vymaže to, čo si už raz napísala. Dúfam, že sa ti podarí dohnať to či už skôr alebo neskôr.
Mimochodom, nebudem ti klamať, už som myslela, že Sakuru unesú. Očakávala som to a ty tak? Prekvapila si ma. A Sasuke bol strašne milý, ako nechcel, aby videla tú spúšť. Veľmi by som tam chcela vidieť trochu romantiky, ale neviem, kam to chceš posunúť. Budem si musieť počkať :D

2 Melanie Melanie | 19. července 2016 v 22:42 | Reagovat

Prosím další diel :)

3 Kuro Kuro | 28. prosince 2016 v 23:08 | Reagovat

Už se nemůže dočkat dalšího dílu :-)  :-)  :-)  :-)

4 Haku Haku | 29. prosince 2016 v 12:45 | Reagovat

super fakt super. tuhle povídku bych mohla číst několikrát dokola. :-D  :-D  :-D

5 Sayaka Sayaka | 30. prosince 2016 v 21:04 | Reagovat

Už jsem tuhle povídku četla asi třikrát a až teď jsem se odhodlala napsat komentář. hrozně mě zajímá jak to bude dál nemůže se dočkat dalšího dílu. :-D  :-D  :-)  :-)

6 Mailin Mailin | E-mail | Web | 31. prosince 2016 v 9:17 | Reagovat

[5]: Ahoj, moc mě těší tvůj zájem, ale jak jsem jednou psala, na vysoké je dost práce a na moc koníčků už čas mi nezbývá. A co se týče kreativity, tak ta jde všechna do malování. Neříkám, že se k tomu už nevrátím, jen jsem zaneprázdněná víc než dost. :) Ale opravdu mám radost, že se ti to líbí :-D

7 Sayaka Sayaka | 31. prosince 2016 v 23:28 | Reagovat

[6]: hodně tě chápu. vysoká je těžká. sama se na jednu chystám. :-)  :-)

8 Mailin Mailin | E-mail | Web | 1. ledna 2017 v 9:57 | Reagovat

[7]: Tak to přeji hodně hodně zdaru na přijímačky, aby se zadařilo a proběhlo to bez problémů :) Já si na nich totiž prošla peklem :D

9 Sayaka Sayaka | 1. ledna 2017 v 12:03 | Reagovat

[8]: děkuji :-)  :-)

10 ShizuKuro ShizuKuro | 19. září 2017 v 19:52 | Reagovat

Kyaaa...to je užasný. Nemam slov. Jedna z mých oblíbených povídek :-D Doufám že bude mýt šťastný konec. Byla by škoda, kdyby to skončilo špatně. :-(  :-(  :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama