Touha démona - 33

17. dubna 2016 v 13:52 | Mailin |  Touha démona


Masakr v obchodním centru


Sakura

K čertu s ním už! Chová se divně... Teda on se nechová divně, on se chová normálně, ale jakmile přijde řeč na setkání, začne couvat. Zalistuji v knize. Nevím jestli by se to dalo nazvat přímo encyklopedie... Tohle je zase o nás. Lidé bez talentu, lidé s malý talentem, průměrní, talentovaný a mistři. Lidé bez talentu se nedokáží bránit silnějším. Když se chtějí bránit, musí použít docela obyčejné zbraně. Pistole fungují jen málokdy a jen když dotyčný umí mířit. Protože spousta démonů si umí poradit s kulkou v těle. Nejlepší je pro takové lidi utéct. Lidé s malým talentem většinou dokáží démony vycítit. Průměrní umí nějaké ty čáry máry a dokáží se bránit. Talentovaný jsou pro démony už slušnou hrozbou. Dokáží se bránit docela velké skupince a liší se od průměrných větší silou ohledně magie a pak tu jsou mistři. Patří mezi ně můj táta. Dokáží otevírat portály, bránit se hordě. Přemýšlím, kam bych se zařadila já. Podívám se na svou nohu. Proč ses mi tenkrát povedla zahojit a teď ne? Adrenalin? Jinak si to nedokážu vysvětlit. Všechno odhrnu stranou a s trochou námahy a s berlemi dopajdám pryč z místnosti zpátky nahoru do domu.
,,Jsi tam docela dost dlouho." Když za sebou zavírám, prochází kolem mě Karin s košem prádla.
,,Ukousala bych si tu nudou ruce. Spojuju užitečné s příjemným."
,,Ale prosím tě." Zmizí za roh do koupelny, aby mohla zapnout pračku. Pomocí berlí doskáču do kuchyně, kde se pídím po něčem na zub, ale kde nic, tu nic.
,,Budu muset nakoupit." Odskočím málem, když se objeví za mnou.
,,Dostaneš na krk zvoneček," prsknu a mnu si hruď.
,,Promiň," zasměje se a obejde mě k lednici. ,,Je tu jogurt," zhodnotí situaci a ušklíbne se na mě. ,,Skočím nakoupit hned. Hádám, že při své nemohoucnosti mi asi společnost dělat nebudeš, co?" Konečně možnost dostat se ven.
,,Pojedeš autem?" změří si mě pohledem.
,,No, ano. Chceš jet taky?"

Pajdám o berlích skrz regály a hledám, co kde dobrého mají. Karin mě nespouští z očí a neustále je mi v patách. Nebráním se tomu. Už dlouho jsme si jen tak nepopovídaly. Docela mi to chybělo a alespoň jsem na chvíli přišla na jiné myšlenky. Když vycházíme z pokladen, prohrábne tašky.
,,Mají kuře v akci, tak se dnes můžeme nadlábnout. Jak to chceš?"
,,Jakkoliv,když to bude jedlý."
,,Vtipálku," ušklíbne se. Obě se zastavíme, když slyšíme z televize, kolem které projíždíme, zprávy. I několik dalších lidí se zastaví a kouká na obrazovky, kde probíhá živý přenos.
,,Mrtvoly byly nalezeny v odlehlé části města. Policie místo zajistila a doprava byla z důvodu bezpečnosti zastavena. Vrah je stále na svobodě a policie varuje občany, aby se v pozdních hodinách nezdržovali někde osamotě a jakoukoliv stopu hlásit na policii."
,,To je šílené. Policie je neschopná," postěžuje si jedna žena v hloučku.
,,Ale útočí jen v noci, ne? Určitě lezli kam neměli. Kdo by se sakra zdržoval tak pozdě někde osamotě? Můžou si za to sami." Na obrazovce přijíždí vozy pro těla. Krev prosakuje skrz látku a já vidím, jak u jedné nezakryli ruku. Chybí na ni dva prsty a vypadají jako utržené. Všichni zhnuseně odvrátí zrak.
,,Bože můj. To je hrozné. Kolikátá vražda to už je?"
,,S manželkou chceme odjet na venkov, dokud ho nechytnou."
,,Už aby to bylo." Jen co to jeden muž dořekl. Náhle zhasla obrazovka a veškerá světla v budově. Někteří vykřikli, jak byli ještě vyděšeni ze zpráv. Nahoře na stropě jsou nějaká větší okna. Už zapadlo slunce. Jen pár posledních červánku postupně mizí.
,,Výpadek elektriky? Málem jsem z toho měla infarkt." Za chvilku se zase rozlehnou hlasy, jak lidi mezi sebou mluví. Někteří sice dál nadávají u pokladen, ale jinak to vypadá, že obchod rozjel zase dál. Náhle se ozve silné zaskřípání. Jako když dře kov o kov. Rozlehlo se to obchoďákem jako ozvěna.
,,To je zase co? Zřítí se nám to na hlavu?"
S Karin si vyměníme pohledy.Zvuk se ozve znova všichni sebou trhnou. Někteří se pomalý tempem vzdalují k východu a rozhlíží se okolo sebe. Tělem mi projede nepříjemný pocit a na konečkách prstů cítím svrbění.
,,To se neřítí budova..." pošeptám a rozhlédnu se okolo. ,,To se neřítí...." Uslyším další zvuk. Jakési zaskučení.
,,Všichni pryč!" vykřiknu, popadnu Karin a snažím se co nejrychleji dostat k východu. Pro některé to bylo jako signál a vystartovali jako po výstřelu a někteří jen dál stáli na místě a sledovali nás.
Náhle se ale zarazím. Když uslyším první výkřik děsu. Jde od východu. Karin mě čapne a zatáhne do obchodu s elektronikou. Je tam pár lidí.
,,Okamžitě zaklapněte ten vchod!" vykřikne.
,,Ale ještě se nezavírá." prodavači se nervózně dívají okolo sebe a neví, jak reagovat na situaci. Karin mě pustí a vztekle přijde k tomu nejbližšímu.
,,Jestli ty dveře někdo teď nezavře, tak jsme mrtví!"
,,Slečno uklidněte se, třeba je to jen nějaký zábavný program, nebo jen o ten vtip, co se pak dává na internet, kde ukazují, jak napálili lidi." Jenže pak se ozve další výkřik a lidi začnou prchat od východu. Jeden z prodavačů konečně ztratí nervy a vrhne se ke vchodu, kde kartou povolí možnost zavřít dveře a klec začne pomalu padat. Několik lidí se zvenku ještě vrhne dovnitř.
,,Rychle hoďte k tomu cokoliv co najdete, zabarikádujeme se!"
,,Ale to nemůžeme!" vykřikne zase jedna z prodavaček, která se zdá být v šoku. Ale někteří, co sem vtrhli na poslední chvíli, asi ví, proti čemu stojí a začali tahat pračky a krabice s elektronikou k vchodu. Někteří nadávají, co je to za blbost a že chtějí ven. Ale postupně se k nim přidávají další lidi a já se snažím rovnat na hromadu další lehčí věci. Je nás tu asi třicet a z toho asi deset lidí zadělává vchod. Za chvilku je hromada skutečně skoro u stropu. Obchoďák je velký. Máme trochu času, než se to dostane sem. Slyším už hlasy živých tvorů. Jak hekají, smějí se, funí. Slyším, jak lidi panikaří. V obchodě si lidi vyměňují pohledy.
,,Je tu ještě nějaký východ?" zeptám se a podívám se na pracovníky tohohle obchodu.
,,Ve skladu."
Pár lidí se vrhne dozadu.
,,Jsou tam bezpečnostní dveře!" Jedna z prodavaček se za nimi žene se svou kartou, aby zamkli dveře. Lidé se začínají tlačit do rohu. Je tu takřka tma. Několik lidí svítí telefony, aby se nepřerazili. Lidé zvenku křičí a já slyším, jak umírají, jak po nich něco jde. Stačí chvilka, aby došlo i lidem v obchodu, že se za barikádou děje, něco hrozného. Zježí se mi chlupy na těle. Karin mi pomáhá do rohu.
,,Nefunguje mi signál..." pošeptá, když se zkouší někomu dovolat. ,,Ti hajzlové, jak se jim to podařilo..."
,,Určitě sem za chvíli někdo dorazí a pomůže nám." Karin se ušklíbne.
,,Sakuro, jsme v novém obchodním centru mimo město. Nikdo si toho nevšimne tak brzo. Musíme tu vydržet nejlépe do východu slunce a doufat, že tu nikdo neudělal nějakou bariéru, aby vyrušila to, aby je někdo ucítil. Ale je to dost možné... Ani nemám signál."
Kouknu na svůj telefon. Ani já nemám signál. Ze tmy se vynoří několik lidí a pár jich vyděsí. Jsou to ti, co zablokovali zadní vchod.
,,Co budeme dělat?" pošeptá jedna žena, která si drží pevně vlasy a vypadá, že i brečí. ,,Ani nevíme, co venku je."
Kouknu se na svou nohu. Jsem nepoužitelná. Všichni sedíme potichu a někteří si drží uši, aby neslyšeli, co se děje venku. Nějak nevěřím, že vydržíme v tomhle obchodě až do svítání. Démonům bude nápadné, že je to tu zakryté.
,,Tak tady jsi..." Všichni vyskočíme na nohy, snad kromě mě, když uslyšíme ten hlas. Ten hlas je mi povědomý. Všichni namíří světla k barikádě a zděšením začnou křičet. Vznáší se tam ten hnusnej hajzl. Třeštím na něj oči. Malaris.
,,Snad jsi nemyslela, že se schováš za tak směšnou hromadu. Pak posune hlavu na stranu. Budeš mu chybět. Chudáček. Ale pak se vrátí a už nebude k ničemu jinému svázán než ke mně." Nevím o čem to mluví.
,,Je mi to líto, ale musíš zemřít. Tak jako každý jiný, co tu s tebou je." Náhle zmizí. Nikdo ani nedutá. Slyším, jak se začínají ta monstra dostávat dovnitř. Odhazují části barikády a ta se pomalu řítí. Lidi začínají řvát, když se dovnitř dostane první příšera. Vypadá jak obří šváb. Lidé se rozutečou. Karin si mě vyhodí na záda a rychle se rozeběhne jinam. K pokladně. Je mi trapně, že mě takhle nosí, ale jsem ráda, že si snaží zanechat chladnou mysl a rychlé reakce. Zapadneme za kasu. V tom stolu je díra. Obě se tam nacpeme a snažíme se ani nedutat. Jen slyším, jak se barikády prolomily. A dostala se sem větší skupina. Lidi v obchodě řvou. Hází po těch potvorách věci. Křičí bolestí a hrůzou. Někteří se snaží dostat k zadnímu vchodu s tím, že to snad někdo otevře. Křik pomalu ustupuje. Zvedá se mi žaludek, jak slyším křupání kostí. Za chvilku je po všem. V obchodě jsou naživu už jen démoni.
Občas tu a tam někdo promluví a já si uvědomím, že jim rozumím. Už rozumím.
,,Dělá jen problémy. Nechápu ho."
,,Drž hubu a užívej si. Nebýt jeho tak tu nejsme."
,,Až se mi dostane do pracek, tak mu vyrvu z těla každý jeho orgán."
Náhle něco skočí na pokladnu a před nás spadne dlouhý těžký, hladký a slizký ocas. A pěkně smrdí. Obě nakrčíme nos, ale ani se nehneme.
,,Holubičko... Vylez ven." zašvitoří jeden z nich.
,,Třeba už ji někdo zabil."
,,Nezabil. Její životní energie se tady doslova plazí po zemi. Poznal bych, kdyby byla mrtvá." Slyším jak jeden začenichá.
,,Byla tu moc dlouho, nedokážu poznat, kde je. Třeba se jí povedlo dostat ven."
Zaráží mě, jak jsou výřeční. Málem vykřiknu, když za pokladnu přistane kus těla. Přikryji si ústa. Nesmím se prozradit. Zabili by nás obě. Snažím se to rozdýchat. Před námi se objeví démonova hlava. Má dvě obří svítivé oči a obří tlama plná malých zoubků se šklebí do všech stran.
,,Baf..." Vykřiknu a obchodem se rozlije zelené světlo a démon odletí. Lekla jsem se tak moc, že jsem mu dala pěstí a on odlítl. Karin na mě třeští oči.
,,Co to bylo?"
,,Musíme pryč." Démoni koukají naším směrem. Cítím to. Neskákají po nás hned. Rychle se vyškrábu z pod pokladny a zjišťuji, že noha je zdravá a nebolí. Zkusím jí rozlomit a zjišťuji, že to jde docela snadno. Nabrala jsem asi sílu. Rychle z ní vytáhnu nohu a bez problému na ni stoupnu. Nespouštím z očí démony, kteří nás hltají očima.
,,Tady ji máme..."
,,Na ni!" Hned se po nás vrhnou. Stále mi září ruce. Stačí jedna rána a jsou několik metrů ode mě. To světlo je odhání. Má na ně stejné účinky jako elektrika a na mě jako nějaké léčení. Všichni sledují, jak to jejich druhy odhodilo a začnou na mě syčet. Vrhnou se k nám, ale ne na dosah. Snažím si Karin držet u těla, aby po ní neskočili. Rozmachuji se rukama a rychle postupujeme pryč. Jeden neopatrný na mě skočí a mně stačí jeden dotek, abych se ho zbavila.
,,Jak dlouho to udržíš?" pošeptá Karin.
,,Doufám, že až k východu," pošeptám, aby to neslyšeli.
Podaří se nám dostat z obchodu.
,,Máš něco proti nim?" zeptám se Karin. Ta se hystericky zasměje a vytáhne z bundy zbraň. Vytřeštím na ni oči.
,,Moc nám to nepomůže, ale zdrží je to. Nosím u sebe docela slušný arzenál. Namíří na skupinku démonů, co se kolem nás plíží a já ucítím, jak moje energie slábne a démonům zasvítí oči. Popadá mě panika. Slyším stále jak lidi křičí. Mohlo tu být i tisíc lidí. Ten obchoďák je obří. Bude jim trvat celou noc, než to vyzabijou. Karin se na mě po očku podívá.
,,Prostě utíkej," pošeptá a vystřelí na démony. Obě se dáme na útěch. Světla zmizí. Přilákali jsme na sebe pozornost. Ale možná je to dobře. Budou se chtít porvat o to, kdo bude mít na nás nárok.
Stále je tu spousta lidí a tak od nás občas odtrhnou pozornost. Hnusí se mi to. Chci jim pomoct, ale sama nevím, co dělat.
Karin mě strčí za roh na záchody a prcháme úzkou uličkou. Buď na záchody nebo do zadních uliček, které tady mají. Na záchodech budeme akorát v pasti. Běžíme kolem nich akorát co v momentě odsud vychází dvě dívky.
,,Utíkejte," křiknu na ně. Chvilku koukají zaraženě, ale pak si všimnou, před čím prcháme a s jekotem vyběhnout hned za námi. Rozrazíme křídlové dveře a rychle zavřeme. Vedle dveří je dřevěné koště. Jedna dívka ho vezme a okamžitě ho vrazí mezi držáky ode dveří. Všichni ustoupíme o několik kroků dál-
,,Musíme dál," ozve se Karin.
,,Co to do prdele je?" ozve se jedna dívka. Hruď se oboum zběsile zvedá, jak jsou vyplašené.
,,Démoni," odpoví jí Karin a rychle překontroluje náboje ve zbrani. Všichni sebou trhneme, když se dveře otřesou pod nárazem. Utíkáme dál. Kupodivu jsou tu široké chodby. Ale východ tady asi nebude. Uslyšíme mlaskavé zvuky a zastavíme. Přímo naproti nám se kupa malých démonů krmí nad mrtvolou. Když si nás nevšimnou, pomalu couváme za roh. Karin ukáže na úzké dveře. Dívka zkusí, zda-li jsou otevřené a pak pomalu otevírá. Bez váhání tam zalezeme a zavřeme. Nahmatám vypínač a zmáčknu ho. Ale světlo ani neblikne. Je tu tma. Za chvilku si pomalu zvykám. Jsme v úklidovém kumbále. Všimnu si, že zevnitř jsou klíče. Neváhám a zamknu.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Touha démona... Očekáváš dobrý nebo špatný konec?

Dobrý
Špatný
Neutrální

Komentáře

1 sakura chan sakura chan | Web | 18. dubna 2016 v 16:43 | Reagovat

brutálny diel, fakt napínavé, som zvedavá, ako sa to vyvinie, či ju Sasuke zachráni, či ho nakoniec Malaris vyláka, no netuším, ako to bude pokračovať, ale neviem sa dočkať :P

2 avetti avetti | Web | 19. dubna 2016 v 21:13 | Reagovat

Fakt dokonalý :) Je to strašně napínavý, už se těším na další díl:) Začala jsem to číst teprve v neděli a moc se mi to líbí :)

3 auragona auragona | 27. dubna 2016 v 21:00 | Reagovat

Wow!páni.To je tak moc moc moc dobrej díl.Strašně moc moc se těším na pokračování.Seš fakt dobrá 😁😍🌠.

4 Kamiko Kamiko | 3. května 2016 v 18:03 | Reagovat

Skvělý díl! Fakt napínavý a jsem zvědavá jak to bude pokračovat dál :3

5 Eurisea Eurisea | 11. května 2016 v 14:07 | Reagovat

Úžasný už se moc moc těším na další.Jsem zvědavá jak Sakura skončí.
:) :-D

6 Kise Kise | 13. května 2016 v 22:22 | Reagovat

senzační díl :-D  :D  :D  :D

7 Azmaija Azmaija | E-mail | 23. června 2016 v 13:54 | Reagovat

Kdy pak bude pokraco ? :-)

8 Mailin Mailin | E-mail | Web | 26. června 2016 v 16:12 | Reagovat

[7]: Upřímně vůbec netuším. Mám hrozně moc práce - obzvláště s tou kreativní prací, takže ohledně povídek jsem uvízla na mrtvém bodě :-( Neustále maluji a kreslím na různé zakázky, či abych se zlepšila, takže na jiné aktivity mi nezbývá už energie.

9 Haku Haku | 7. prosince 2016 v 21:09 | Reagovat

už se nemůžu dočkat dalšího dílu. :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama